Poprvé v zahraničí – Plymouth (2. část)

Poprvé v zahraničí – Plymouth (2. část)

 4) Zcela jistě umřu hladem, sandwich mi na oběd nestačí!
5) Ztratím se!
6) Zameškám měsíc školy v Česku, to mi bude chybět!
7) A kdo ví, co všechno se může stát…

První část článku si můžete přečíst zde.

 

4) Zcela jistě umřu hladem, sandwich mi na oběd nestačí!

Záleží do jaké rodiny se dostanete. Zpravidla se nejedná o pověru. Opravdu jim stačí sendvič a pytlík octových brambůrků k obědu. Naopak vše doháním k večeři. Talíř je úplně plný. Téměř každý večer obsahuje talíř alespoň z poloviny usmažené mražené polotovary. Po hladovění přes den, nemůžu sníst plný talíř k večeři. Ujednám si menší porce a přes den pobíhám s kamarádem po obchodech. On zkouší pomalu každý Cider, který v obchodě potká. Já jsem unešený z nugátových polštářků, sušenek a burákového másla. Pečivo je také skvělé. Ale vše je tak nějak více smažené a mnohem více sladké.

*na obrázku je výsledek mé dlouhé diskuse a zdvojnásobení porce na oběd o krabičku těstovin a jablko místo chipsů!

Docela se to odráží i na jejich vzhledu a šířce. České holky jsou pěknější! Jeden z důvodů, když budete váhat, jestli se do česka, národu zamračených tváří, vůbec vracet.

 

5) Ztratím se!

Nebydlelíme v Londýně, ale v docela malém městě. Ztratit se v centru je takřka nemožné. Stačí se řídit podle evropského standardu: „Čím více obchodů, tím více se přibližuji k centru.“ S myšlenkou, že ztratit by se zde mohlo tak maximálně neschopné pětileté dítě pokračuji dál. A jakmile jsem vykročil z centra města, ztratil jsem se.

Smysl pro orientaci mám docela dobrý, ale jejich řadové domky jsou past! Jeden jako druhý. A pro jistotu jsou postaveny v souvislé řadě, takže zahlédnout jakýkoli orientační bod je zhola nemožné. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem obcházím asi 3 kilometrové kolečko a končím na stejném místě. Ačkoli jsem byl celou dobu přesvědčený, že jdu správným směrem.

 

6) Zameškám měsíc školy v Česku, to mi bude chybět!

Upřímně, komu z vás by chyběl měsíc ve škole?
Nejhorší ze všecho je, kolik sarkastických vět jsem musel vyškrtnou během sepsání tohoto odstavce. Ano, mohl bych jmenovat 300 hustě popsaných stran věcí, které mi chyběly. Ale bylo by to lehce neupřímné. Česká republiko a zamračené tváře všeho druhu a věku, komu scházíš?

Nečekaná otázka, se kterou jsem se musel vyrovnat. Jakmile mě s úsměvem pozdraví řidič autobusu, nebo když se mi někdo omluví za chybu, kterou jsem udělal… V těchto chvílích umírám touhou vrátit se domů. Buďme rádi, že máme Moravu, víno, ženy a zpěv. A taky pivo! Co by jinak náš stát mohl cizincům nabídnout?

 

7) A kdo ví, co všechno se může stát…

Nejodvážnější byla snaha o návštěvu nočních klubů. Pokušet se seznámit se studenty v našem věku zní jako dobrý nápad. V deset hodin vcházíme do prvního klubu. Akce začínala už před hodinou, tak snad nejdeme pozdě. Sál je prázdný. Slečna za barem nám ochotně vysvětluje, že musíme počkat zhruba do jedné hodiny v noci. To se kluby zaplní a bude to skvělá zábava! Do půl jedné se procházíme centrem a čekáme, kdy to začne.

 

Noční kluby jsou zde velmi populární. Když jdeme po ulici potkáváme minimálně jeden každých 200 m. Konečně se plní dlouhé fronty. Počkat. Někteří z nich jsou obleční v obleku supermana, jiní pobíhají v lesklých oblečcích a věkový průměr se bezpečně pohybuje mezi třicátým a čtyřicátým rokem. Nahlédneme asi do čtyř různých klubů. Kde jsou všichni studenti? Vzdávám to. Jsem unavený, naštvaný a tak vůbec. Jdu spát. Přeci jen se rád vrátím do Česka.

 

 Čtěte také Jak najít brigádu v zahraničí on-line

 

Zážitků je vždy mnohem víc, než průměrná knížka dokáže pojmout. Tak jestli vás zajímá něco konkrétního hoďte to do komentáře a já vám odpovím.

Co si myslíte, že je na Anglii krásné? Nebo naopak co jim chybí proti Česku?

 

This Post Has 2 Comments

  1. Moc pěkný článek 🙂 jsem rád, ze jsem s tebou v té Anglii mohl být.

    1. Bylo to fajn! Jen se mi nepodařilo sehnat fotky všech našich ochutnávek co jsme prozkoušeli :-/ 🙂

Napsat komentář

Close Menu