Poprvé v zahraničí – Plymouth (1. část)

Poprvé v zahraničí – Plymouth (1. část)

V dubnu 2016 jsem odjel do města Plymouth v Anglii. V rámci projektu Erasmus+ zažít svou první uznatelnou „na zkušenou“. Měsíční stáž, která mě nestála ani korunu. Místo toho jsem dostal velmi příjemné kapesné. Největší přešlapy a překvapení? Čtěte dál pod fotografií zapadajícího slunce…

 

0) Zavazadlo bude vážit víc!

Erasmus, program pro výměnu vysokoškoláků, už zná snad každý. Naproti tomu Erasmus+, kterého se mohou zúčastnit žáci středních škol, prozatím není tak známý. Takže pokud se vás to týká, zeptejte se svých učitelů angličtiny už v prváku. Za otázku nic nedáte a může vám to otevřít cestu do světa.

Vypsal se projekt. Prošel jsem pohovorem. Absolvoval přípravné hodiny extra angličtiny a oťukal svou ,,použitelnost” u psychologa. Sepsal  jsem anglický životopis a motivační dopis. Před odjezdem dostávám list A4, na kterém jsou informace o mém zaměstnavateli a rodině, ve které budu žít. Nejhorší zážitky podle studentů z minulého roku? Malilinkatý sedvič místo obědu.  Paní u které bydlím je bývalá „chief cook“. Yess, všichni spolužáci mi závidí. Dresscode do práce „smart“. Čekání uteklo rychle. A už sedím v letadle a odlétám. Poprvné letím letadlem. Sedím u okýnka!

 

Největší obavy, které se mi honí hlavou?
0) Zavazadlo bude vážit víc!
(Samozřejmě nevážilo.)
1) Nebudu jim rozumět.
2) Takže v práci mě zabijou! 😀
3) Alespoň pak nebudu muset zvedat telefon.
4) Zcela jistě umřu hladem, sandwich mi na oběd nestačí!
5) Ztratím se!
6) Zameškám měsíc školy v Česku, to mi bude chybět!
7) A kdo ví, co všechno se může stát… 

 

1) Nebudu jim rozumět.

Po příletu na Heathrow nasedáme do dodávky. Po třech hodinách jízdy přestoupíme do jednotlivých aut a odjíždíme do svých rodin. Tu část první anglické konverzace po „How are you?“ si raději nepamatuji. Pokoj mám v patře. Obrovská měkká postel a černé povlečení. Usínám.

První snídaně. Nechci si vymluvit hlasivky hned na začátku… Takže snídani si raději vyberu prstem. Čeká mě první cesta do města. A paní mi vysvětluje způsob, jak se odtamtud dostanu domů, asi.
Nejlepší odpověď je úsměv a zběsilé opakování slůvka „Yes!“. Výjimka nastává v případě, že paní přestane mluvit a vyděšeně na mě hledí. Opravím se: „No! Definitely No!“.

V průběhu prvních pár dní jsem si zvykl. Už rozmím docela dobře. Přesto paní pravidelně doprovází své vyprávění opravdu bohatými gesty. Hned v prvním týdnu už si vesele povídáme o rozdílech školského systému v česku a anglii. Smutnější jsou vyprávění o její rodině. Před rokem jí umřel syn. Ten desetiletý aktivní klučina, který tady pobíhá, je vnuk.

 

2) Takže v práci mě zabijou!

Pracuji na administrativní pozici v charitě. Nejdůležitější součástí práce je potravinová banka. To znamená, že třídím podle data spotřeby darované potraviny. Konzervy, mussli, polévky, sušenky, mléka a všechno možné. V potravinové bance nabízíme pomoc lidem, kteří to potřebují. Lidé žijící na ulici, nezaměstnaní, lidé s nízkým příjmem a velkou rodinou…

Pomáhám s vydáváním jídla. Přepisuju lístky od žadatelů do elektronické evidence. Podílím se na službách, které charita poskytuje lidem. Celé to vedou dvě starší, ale vitální a usměvavé paní. Celý tým dobrovolníků je z devadesáti procent tvořen ženami. A když nerozumím? Vždy mi pomůžou. Všechno mi trpělivě opakují. Jsou skvělí!

 

3) Alespoň pak nebudu muset zvedat telefon.

To se ví, že jsem nakonec nemusel zvednout jediný telefonát. Zbývá komunikace z očí do očí. Lidi na ulici se vám vždy snaží pomoci. Pokud se bojíte odjet kvůli slabé angličtině, tak to hoďte za hlavu. Škola známkuje podle gramatiky a zapamatovaných slovíček. Slovíčka se hodí. V praxi je ale mnohem lepší pohotově reagovat se základní slovní zásobou. Ano, dokonce i chybovat ve slovosledu a výslovnosti raději, než zblednout a mlčet. Přemýšlet nad tím, jaký že je to děj, čas anebo jak jen se řekne to složité slovíčko, můžete ve škole.

Ve druhé části napíšu víc o jejich “kuchyni”. Přidám fotky z výletů. Musím se rozhodnout, který zážitek byl ten nejlepší. Napište mi do komentářů, co vás zajímá. Do Anglie se jezdí poprvé jen jen jednou za život, no ne?

 

Co byste si rádi přečetli v druhé části článku?
A jaké jsou vaše zkušenosti z prvního cestování do zahraničí?

 

 

Napsat komentář

Close Menu