Kanárské ostrovy – Vánoce 2017 (Část první)

Kanárské ostrovy – Vánoce 2017 (Část první)

V tomto článku píšu o týdenním stanování na Las Palmas, jednom z kanárských ostrovů, v prosinci 2017. Tak jedeme na to! Když jsem tři měsíce před Vánoci pořizoval letenky domů do Česka (dneska už “Czechia” – hrozný), zjistil jsem, že můžu seskládat letenky tak, abych letěl přes španělské Kanárské ostrovy za zhruba stejnou cenu jako do Česka (asi 2 000 Kč). Zaradoval jsem se a letenky rychle pořídil. A pak jsem teprve začal zařizovat a plánovat.

Takže jsem napsal domů, tam profesionálně sestavili banánovku, která mi v Anglii přistála se stanem, spacákem a všema nezbytnostma. Podle článků všude vůkol, je sice stanování ve Španělsku zakázáno pod pokutou asi 1000 Euro, ale tak bez riskování by čověk nic nezažil. Spolu s lístky na autobus na letiště a vším, mě cesta z Anglie na Kanáry a odtamtud do Česka a domů vyšla tak na (3000 – 4000 Kč). Kvůli low-cost airlinkám a extra levným letenkám jsem letěl pouze s příručním zavazadlem s max. 6 kg a rozměry obyčejného turistického baťůžku. Polovinu váhy a obsahu batohu vzal samotný stan, šitý pro tři lidi. Nu, nevadí. Takže ty čtyři kousky oblečení, které jsem tam ještě nacpal vzaly spolu s kartáčkem na zuby a místem pro jídlo veškterý prostor. Spacák jsem musel poponášet v ruce a být připraven na vřelé úsměvy na security – které stejně nepomohly, ale o tom později…

 

DEN PRVNÍ

Přišel den D, vstávám ve 4:00 ráno a kolem páté ráno už musím být na autobusovém nádraží. Jedenáctý prosinec a teplota stojí někde na -5 °C. Do Anglie jsem odjížděl někdy najaře s tím že se vrátím do česka v průběhu roku a přebalím letní věci za zimní. To se mi hold nepodařilo. Takže teď stepuju venku v letní bundě. A hodinové zpoždění autobusu mi moc nehraje… Volám na do společnosti, kde nám s klidným hlasem ohlašují, že autobus byl zrušený. Nu, špatně popsatelný pocit po hodince mrznutí a s padajícím plánem na navazující spoje. Utíkám na vlakové nádraží. Lístek na vlak stojí 2000 Kč, stejně jej musím koupit. Mimochodem původní lístek stál asi 300 Kč, ale o politice nastavování cen za dopravu tady v UK zase jindy.

*Ranní čekání na nepřijíždějící autobus

Nevadí, sedím ve vlaku a jede se. Po dvou hodinkách vystupuju z vlaku a ptám se místních kde najdu spoj na letiště v Glasgow – ještě mám hodinku a půl rezervu. Nastupuju na autobusovou linku na letiště, půl hodinky jízdy. Vcházím dveřmi, prohlížím si odletovou tabuli a můj let tam jaksi není. Jsem na špatném letišti!? Zbývá mi hodina. Přeptám se, nasedám na nový spoj. Půl hodinka cesty a jsem na druhém letišti. YES! Mám 30 minut před uzavřením brány. Letiště je maličké a tohle je snad jediný let za celý den, nikde nikdo. Procházím kontrolou. Najednou se celý personál schází u monitoru. Vytahují mi z batohu moji KPZ (krabička poslední záchrany), ve které mám sirky, jehlu a nit, léky, spoustu dalších věcí a… No, a nůž, no… Takový ten pěkný co se dá složit jako kreditka – čepel asi dva palce. Nelíbí se jim. Tak jim dobrovolně dám ještě druhý, který nenašli 😀 Berou to nějak vážně, volají security.

Pohodář chlapík s fúrií ženskou ze security přicházejí a berou si mě do extra místnosti. Malá, bílé čisté stěny. Dochází na formality, jméno, pas a znáte to… Připadám si jako ve filmu, přesně jako hra na dobrého a zlého poldu. Paní se už asi po čtvrté ptá stejnou otázku a říká, že to pořád nechápe. Tak počtvrté opakuju, že jedu kempovat – proč mám asi jinak spacák stan a všechno, ne?  A že jsem s tímto nožíkem prošel už asi 4x security a normálně s ním lítám. Paní je taková pomalu chápavá. Po čtyřiceti minutách hovoru mám vážnou starost, že mi letadlo uletí. Jinak, kdyby to někoho zajímalo, prý za takové nožíky můžete být zatčeni v UK a hlavně Skotsku ikdyž jdete třeba jen normálně po ulici a policie jej u vás najde. Nu, nakonec jsem to nějak ukecal a pustili mě po skoro hodině, 10 min před odletem. Takže za mě, nedoporučuju brát nůž ani na stanování, můžete potkat nechápavé jedince, bohužel. První letadlo přistává v Lancerote a za chviličku přestupuju na další, které přilítá do Las Palmas někdy před půlnocí. Trávím první noc na letišti.

*Výhled z letadla, stále nad Anglií

 

DEN DRUHÝ

Ráno příjemné probuzení, nikdo mne neokradl, jde se ven. Kolem letiště vede dálnice, ale ještě než k ní  ujdu těch 300m, zastavuje mě letištní security. Nevím co s tím všichni mají. Ukážu jim pas a za dvě minutky zase můžu jít. Na letištní pobočce informací jsem dostal mapu ostrova, je krásně kulatý a rozhoduju se začít s pouštními dunami. Z dálnice stopnu do deseti minut první auto, které mě sveze napůl cesty a pak po třiceti minutách druhým autem přijíždím až přímo před duny, kam jsem se chtěl dostat. Celá cesta vzala něco pod dvě hodinky i s čekáním. Španělé neumí moc dobře anglicky, bohužel. Přijel jsem do turistické oblasti, takže v prvních pěti minutách mě zastavili dva prodejci. Ta první, afričanka, mi začala nabízet talisman ze své země a už už mi ho vázala na ruku. Druhý obchodník prodával zase něco k občerstvení a nabídl mi Hašiš. Odcházím na pláž a pak se jdu projít do dun. A musím říct, že s větrem přichází krutá zábava. Utíkám zpět do města.

V nejbližším obchůdku kupuju balíček čtyř zmrzlin a zbylé tři rozdávám okolním důchodcům. Nevěřícně na mě koukají a očekávají kdy budu chtít peníze. Tahle reakce nás lidí jd dojemná 🙂 Nakonec pochpí, že to myslím dost upřímně, poděkují a každý jdeme svou cestou. Chvíli se ještě procházím po umělém městečku z apartmánů pro německé důchodce, které bý tady člověk mohl pomalu považovat za původní obyvatelstvo. Při západu slunce už odcházím hledat první útočiště do dun. Moje první noc v poušti, krása. Stan postavím za pár minut a jde se spát. Probouzím se někdy kolem druhé ráno. Se silným větrem přichází touha mého stanu zjistit, jaké to asi je roztáhnout křídla a létat. Zasypávám pečlivě ze všech stran pískem, takže místo na spaní uvnitř se zmenší asi na polovinu. Znovu usínám.

*Evropské písečné duny v Las Palomas

 

DEN TŘETÍ

Ráno procházím zbytkem pouště do vedlejší turistické oblasti. #Trochu jiná liga. Domečky a bungalovy se změnily na pětihvězdičkové hotely. Pohledy kolemjdoucích se o několik stupňů ochladily. Projdu část s turistickými centry a docházím ke kruháči docela v pustině. Po hodinové snaze se dostanu do původně rybářské vesničky, která je o pár kilometrů dál. Konečně si můžu trochu popovídat v angličtině, chlapík dříve žil v Německu ale už před mnoha lety kvůli stresu a životnímu tempu přesídlil sem na kanárské ostrovy a velmi si to chválí. Děkuji, vysedám a jdu si prohlédnout okolí. Skočím na chvilku do moře. A pak už znovu stopuju, trochu nešikovně, u nájezdu na dálnici. Dostávám se do Puerta Rica na autobusovou stanici. Chci si odpočinout od stopování a přejíždím dvěma autobusy až do La Aldea de San Nicolas. Přijíždím někdy kolem dvanácté v noci a nikde nikdo. Tak z autobusové stanice ujdu 150m někam na náměstí a v nejtemnějším stínu postavím stan. Spát v parčíku uprostřed města, není asi úplně dobré, pokud se člověk snaží vyhnout placení pokuty za stanování… Ale co už, usínám.

*Rozhled po vesničce, ráno po východu slunce

 

DEN ČTVRTÝ

Ráno mě probudí kohoutí kokrhání. Vzpomínám si na Mrazíka a všechny pohádky, které mě proškolily – tak snad to stihnu před východem slunce. Jo… Stihl jsem to… Ještě dvě hodiny chodím po černém městě za svitu měsíce! Takže bacha na to lidi, pohádky jsou dost nebezpečný zdroj informací, fakt 😀 Všude je zavřeno a v letní bundě je mi docela zima. Chtěl jsem z města vyjít, ale cesta “na pobřeží” vede nějakými drůbežárnami a po jednom kilometru se zpevněná cesta mění v štěrk, pak bláto a nakonec zavřenou kovovou bránu. Čekal jsem víc. Vracím se do “města” a zjišťuji že jsem v čistě místní vesničce bez nějakého náznaku turistů – zabloudil jsem? Nevím. Kolem jsou banánové plantáže. Jdu si na první kafe. Objednávám čistě za pomoci mimiky a nasazených posunků. Chápeme se skvěle a rychle.

Nasedám na další autobus, který mě veze úžasnou cestou v horách. Naštěstí se jezdí vpravo a sráz je na levé straně této uzoučké cesty. Kdybych měl ve svém životě pojmenovat jednu silnici, která si zaslouží v mých očích název “cesta smrti”, byla by to tato všema deseti. Zatáčky jsou úzké a nejde do nich vidět. Jsme větší a všechny osobáky přetlačíme, takže řidič prostě a jednoduše před vjezdem do zatáčky zatroubí a jede dál. Projíždíme městem Agaete – nevím přesně jak se daná oblast jmenuje. Ale autobus tam odbočuje k pobřeží na jednu zastávku – těm kdo byste se vydávali na Las Palmas, doporučuju se tam zastavit (mohlo by to být Playa de las Nieves, nebo někde okolo) – je to místo které jsem nešťastnou náhodou minul ve svých plánech a moc rád bych se tam ještě někdy podíval. Já vystupuji až na severu ve městě Galdar. Procházím město, kde jsou vánoční trhy v plném proudu.

*Pobřeží u města Galdar

Z města odcházím na pobřeží s naivní představou, že bych podél něj mohl chvíli jít. Po dvou kilometrech cesty podél banánových plantáží cesta končí krásným útesem. Přes den jsem nakoupil potřebné jídlo a dobil mobil, takže teď už jen stavím stan mezi plantážema a jdu si číst. Spoiler: Terry Pratchett a jeho série knih na téma Úžasná Zeměplocha – skvělé volnočasové čtení, doporučuju 🙂

* Tady ještě jedna poznámka podtrhující pohodu a klidné životní tempo které tady na člověka čeká. Autobusák na první zastávce zašel do obchodu, koupil asi desatery noviny a poté cestou zastavuje na plánovaných i neplánovaných zastávkách v horách a místním tyto noviny předává 🙂 Bylo to krásné gesto.

 

DEN PÁTÝ

Krásná a klidná noc, bez obtíží s větrem, díky čtyřmetrovým stěnám okolních plantáží. Vracím se do Galdáru na šálek kávy – objednávací posunky už mám natrénovány a tak to jde jako po drátku. Z města hodinku stopuju znovu u nájezdu na dálnici, tentokrát ale trochu šikovněji 🙂 Vystupuji v hlavním městě ostrovu Las Palmas, které se jmenuje velmi originálně Las Palmas de Gran Canaria. Zkouším kebab. Zklamání. Není nad ten od nás ze Vsetína (česko)! Procházím se podél pláže až na druhý konec centra města s policejní stanicí a dál už jen nepoužitelné skály a kameny. Je pět večer a vypadá že zachvíli bude pršet. Hlavní město pro stanování asi není úplně dobrý nápad. Doháje. Tak rychle s 10 % baterie na mobilu zapínám stránku Couchsurifingu a listuju. S jedním chlapíkem jsem si psal před týdnem, ale nakonec jsem zrušil přespání a zůstával jsem první noc na letišti. Zkouším mu znovu napsat. Tři dny bez nějakého užšího pozdravu se sprchou a tak. Je to učitel španělštiny a… odepisouje! Pecka. Za dvě hodinky už klepu na dveře. Chvilku si povídáme co by stálo za vidění ve městě a tak vůbec. Pak skočím do sprchy a potom ještě celý večer rozebíráme filmy, politiku, novou generaci studentů a jejich pohled na svět a spoustu dalšího. A pak, hodně pozdě, příchází čas usnout.

*Pláž podél centra města – v tuto dobu roční téměř bez plavců a plná surfařů

Čtěte také Kanárské ostrovy – Vánoce 2017 (Část druhá) 🙂  Více fotografií najdete na mém Instagramu a pokud nechcete propásnout příští článek, můžete mi hodit like na Facebookové stránce – klik v pravém horním rohu na této ztránce 🙂

A jestli máte jakékoli další otázky nebo doporučení tak je můžete napsat dolů do komentářů.

Mějte super den!

 

This Post Has One Comment

Napsat komentář

Close Menu