Kanárské ostrovy – Vánoce 2017 (Část druhá)

Kanárské ostrovy – Vánoce 2017 (Část druhá)

DEN ŠESTÝ

Ráno dostávám šálek kávy a vyrážím do města. Procházím kolem surfařské školy a přidávám si to na bucket list. Až jednou bude příležitost a anglicky srozumitelně mluvící instruktor, jdu do toho! Z města stopuju. Hodina a nic. Zatím nejdelší čas. Hold, ta hlavní města pro low-cost způsoby žádný med. Nakonec mi zastaví auto plné jedné německé rodiny. Tatínek (řidič) je inženýr pro automobilky a manželka doktorka + další dvě malé dcery vzadu na sedačkách. Povídáme si. Procestovali toho opravdu dost za studentských let, když neměli peníze a měli čas. Teď mají peníze (a děti) a nemají čas – klasická vesmír storka, no. Vracím se zpátky do pouštních dun na druhé straně ostrova.

Čtěte také Kanárské ostrovy – Vánoce 2017 (Část první)

Večer při západu slunce potkávám dalšího cestovatele s plnou krosnou, spacákem a vším. Pozdravíme se a pět minutek prohazujem angličtinu, ty nejzákladnější informace, znáte to… Má docela fajn přízvuk, ale nedokážu si vybavit odkud. Tak potom aby řeč nestála se ptám odkud teda odkud je? “Czech Republic!” – Chvilku jsem nemohl mluvit. Když jsem se znovu nadechl, tak už jsem pozdravil normálně v češtině jako člověk. Btw. zdravím Jirku! Skvělý kluk – stříhá a točí super videjka, kdyby někdo potřeboval 🙂 Přišla nařadu další noc v poušti a nový rozhovor, který jakoby to vzal pozpátku. Začínal na náboženstvích a víře, a potom se přes široký oblouk, knihy a politiku vracel zpátky ke trošku lehčím rozhovorům. Usínáme. Probouzíme se – vítr přichází. Co už. Usínám.

 

*Vy tam jiný snímek už nemáte? Ano, tak to je on, přátelé. (zn. Cimrman) Na snímku můžete vidět Jirku 🙂

DEN SEDMÝ

Dnes trávím poslední den v teple kanárských ostrovů, pod sluncem a v krásných dvaceti stupních. Tak už jen odpočívám na pláži a pročítám se dál skvělými příběhy Zeměplochy. Večer odjíždím na letiště, noc trávím na své osvědčené lavičce. Vzpomínám na poušť a teplo, které opouštím.

*Turistická stezka v Las Palomas, cca 2 km

DEN OSMÝ

Ráno projdu security kontrolou. Zkontroluju si lety. Přestupuji v Miláně mám dvě hodiny na přestup na druhé letadlo, které přiletí do Prahy kolem osmé večer. Přespání mám domluvené v Praze a následující den v devět ráno mi jede vlak domů, easy. Všechno jsem naplánoval dopředu. Co to říkali? Letadlo má zpoždění? Nu, tak mám dvě hodinky rezervu a nemusím čekat na zavazadlo, protože mám jen příruční. V klidu. Prý potřebují technika aby zkontroloval něco na letadle. Po hodině a půl čekání se jdu zeptat, jak to pokročilo. “Technik ještě nedorazil”. Opravdu kouzelná věta na ostrově na kterém se z jednoho konce na druhý dostanete za 30 minut. Nu, nakonec odlítáme asi o tři hodiny později. V Milánu přistáváme již dávno po odletu mého spoje. A nejbližší letadlo za zaplatitelnou cenu (asi další 2000 Kč nad původní rozpočet) odlétalá až následující den. V této fázi mého týdenního dobrodružství jsem potkal dalšího super čecha Tomáše. Je to digitální nomád a víc si o něm můžete na jeho blogu (odkaz).

*Náš zpožděný let, který měl alespoň pěkný výhled na krajinu pod námi

Jsme donuceni přespat na letišti v Miláně. A za sebe můžu říct, že to je jedna z nejhorších nocí v mém životě. Ostraha se chová jako největší *slovo, které nemám ve slovníku* a začíná uzavírat letiště kde uvízlo asi 200-300 lidí na co nejmenší prostor, takže ve výsledku většina lidí nemůže jinak než sedět. Pár (ne)šťastlivců si lehlo na zem pod nohy kolemchodících. Někdy mezi dvanáctou v noci a jednou ráno se ostraha rozhoduje, že je potřeba pustit do reproduktorů vojenský pochod, aby se probudili i ti odvážlivci, kteří v sedě usli. Když jdu za ostrahou, jestli by to mohli ztrlumit, kývnou hlavou že na tom pracují a odcházení do kanceláře zvýšit volume na maximum. *Slovo, které nemám ve slovníku* Někdy v jednu v noci přijíždí na letiště dvoučlenná vojenská hlídka a hudba jakoby zázrakem jde vypnout. Usínám asi na 4 hodiny, než nás znovu probouzí ostraha a nutí nás přesovat se jinam. S těžkými víčky a myšlenkami o lidskosti a moderní společnosti se konečně dočkáváme letu. A samozřejmě mezi ostatními lety, náš je ten jediný, který má hodinové zpoždění – hold někdo to štěstí mít musí.

*Noc na Milánském letišti

Do Prahy dorážíme někdy těsně před desátou večer. Utíkám na vlakové nádraží, ukazuju jim svou jízdenku na devět ráno a ujišťuji se, že opravdu platí na stejnou trasu 48h, pokud nasednu ještě téhož dne. Takže chvíli před jedenáctou odjíždím a přesedám v Olomouci, kde trávím noc na vlakové stanici v čekárně. Za poslední dvě noci jsme se moc nevyspal a tak mi ještě ráno vypadne e-čtečka a rozbíjí se (3000 Kč přes rozpočet). A poté někdy kolem osmé ráno dorážím do rodného města Vsetína. Doma jen skočím do sprchy, vybalím věci a jdu zpět do města na schůzku k zubaři, kterou jsem měl včera a všechna potřebná zařizování.

Kdo byste zvažovali finanční stránku věci, tak letenky s příručním do 2500 Kč a všechny náklady na cestování a jídlo jsem měl asi 100 Euro takže v celý výlet se dá pohodlně zvládnout za 5000-6000 Kč. Nu a pak přijdou okolnosti a je potřeba to zvednout na dvojnásobek o dalších 7000 Kč za neočekávatelné náklady, ale tak to už je cestování.

*Jediná historická pěkná památka, kterou jsem v hlavním městě Las Palmas potkal

**Technický dodatek ke zpožděnému letu: Narazili jsme na články o nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, podle kterého sahá náš nárok na odškodné 400 Eur. Nejjednoduššeji je to sepsané na wikipedii nebo zde. A ještě je nutno dodat jeden háček, který jsme našli v zápětí – pro ty z vás, kteří si let koupili přes stránky kiwi.com, stejně jako já, mám pro vás smutnou zprávu: Podle všeho ztrácíte nárok na toto odškodné a nárokovat si ho může společnost Kiwi. Takže vám možná proplatí původních pár Euro za první letenku, ale tu novou už vám neproplatí a stejně tak i všechny náklady a nepříjemnosti, které jste si museli prožít – zatím jsem v procesu jednání s Kiwi, ale podle všeho to dopadne jak jsem napsal 🙂

Více fotek najdete na mém Instagramu a pokud nechcete propásnout příští článek, můžete mi hodit like na Facebookové stránce – klik v pravém horním rohu na této ztránce 🙂

Tak snad vám tento článek trošku pomůže při rozhodování a váhání. Rozhodně doporučuju kanárské ostrovy. Kromě cesty tam a zpět všechno šlo krásně 🙂 A jestli máte jakékoli další otázky nebo doporučení tak je můžete napsat dolů do komentářů.

Mějte super den!

This Post Has 2 Comments

  1. Super! Jak jsi pronesl stan přes kontrolu? Jsou tam tyčky, ty většinou nesmí být v prirucnim.

    1. Ahoj,

      upřímně jsem z toho měl původně docela strach. Ale prošel jsem s ním čtyřmi různými letištními kontrolami:
      Glasgow – tam se zaměřili na nože a stan už zapomněli řešit.
      Lanzarote – tam se seběhli kolem mašinky, pokývali hlavou a pak mě nechali projít.
      Las Palmas – tam mě to paní nechala projít s tím že “naposled”.
      Miláno – a tady bylo snad jedinkrát kdy mě to nechala rozbalit až na kolíky, sáhla si na spodní konec jednoho kolíku a řekla něco ve významu “Ok, nejsou ostré.” a mohl jsem jít.
      Je to určitý risk, ale záložní plán byl při nejhorším vyhodit kolíky, stan si nechat a v česku pak koupit/vyrobit nové. Ale nakonec jsem všude prošel 🙂

Napsat komentář

Close Menu