Challenge: Týden na Islandu bez peněz (Část první)

Challenge: Týden na Islandu bez peněz (Část první)

JAK JSEM SE ROZHODL NAVŠTÍVIT ISLAND?

To bylo tak…

Hledám velikonoční letenky z Anglie do Česka s dvouměsíčním předstihem. A jelikož máme celé tři týdny, nemohu odolat myšlenkám na navštívení nějaké země cestou domů. Zadávám různé kombinace a za chvíli je rozhodnuto. Nacházím nejlevnější letenku za 3 000,- CZK. Poletím ze Skotska přes hlavní město Islandu – Reykjavik s osmidenní mezerou mezi navazujícími lety. Během tří dnů obepisuji Facebookové skupiny a Couchsurfing a ihned po získání místa kam složit hlavu, kupuji letenky. Pořád mám přeci ještě dva měsíce, abych to celé nějak více promyslel…

Když jsem o Vánocích 2018 letěl na prázdniny domů, rozhodl jsem se pro týdenní zastávku na Kanárských ostrovech. Tehdy jsem cestoval s příručním zavazadlem, ve kterém kromě stanu, spacáku a kartáčku na zuby už v podstatě zbylo místo tak na jedno tričko. Tentokrát jsem se vzdal myšlenky na stanování téměř okamžitě, jelikož jediné co jsem o Islandu před nákupem letenek věděl bylo: že existuje, že je tam draho a že oplývá krásnou přírodou a velmi chladným počasím. Možná jsem ještě zaslechl zvěsti o továrnách na Bitcoin a levné energii získávané z termálních pramenů. Nicméně zakoupené letenky nechávám zapadnout v příchozích mailech a studijních povinnostech. Teprve tři dny před odjezdem mám čas se vrátit v myšlenkách k Islandu. Zjišťuji, že se plány trochu změnily a nyní nemám zajištěné ubytování na první polovinu týdne. Den před odjezdem dostávám jedinou kladnou odpověď z Couchsurfingu, která mi zachraňuje druhou a třetí noc pobytu. A 12h před odjezdem zajišťuji i přespání první noc v Reykjaviku. SUPER! Všechny jízdenky tedy mám, spát na ulici pravděpodobně nebudu, tak můžu jít spát. Přeci jen mi za 4h odjíždí vlak na letiště. A dobrodružství může začít!

ZÁKLADNÍ INFORMACE O ISLANDU

Ještě než se pustím do ranního vstávání a utíkání na vlak, zkusím rychle představit Island a vše co jsem se o něm dozvěděl. Nejprve velikostně, Island má 103 000 km² v porovnání s českými 79 000 km². Takže i přes větší rozlohu, se pohybuje počet obyvatel na pouhých 340 000 oproti českým 10,5 milionu obyvatel. Za tento rozdíl může ostrov vděčit své izolaci, obtížnější dostupnosti, změnám v počasí a síle přírody. Teď nebudu přesný v číslech, ale ostrov má asi 20-30 sopek a z toho dvě docela aktivní. A jejich aktivita se podílí na vývoji ostrova. Nejen že vytvořila jednu z nejmladších a nejdivočejších krajin v Evropě, ale v roce 2010 se dostal celý ostrov do širšího Evropského povědomí díky erupci sopky Eyjafjallajökull. Nejen že tato erupce a sopečný prach ochromil leteckou dopravu v celé Evropě, ale také na sebe přilákal pozornost turistů. Začal turistický boom a pomohl překonat krizi na hraně bankrotu celé země z roku 2008/9. Nyní tento nejřidčeji zalidněný evropský stát navštíví ročně přes dva miliony turistů. Takže všechny hotely jsou plné a staví se další, zatímco místním obyvatelům se zvedají nájmy a trpí nedostatkem nových dostupných bytů. Takže ano, je to jedna z nejdražších zemí na světě, ale z královského platu se odkrojí velmi štědrá částka na měsíční nájem. O tom ještě trochu více později.

DEN PRVNÍ

Vstávám v 6 ráno. Sbaleno mám do batůžku který používám na univerzitě, jelikož můžu cestovat pouze s příručním zavazadlem. V ruce nesu spacák. Ráno ještě vyklízím své věci z ledničky na kolejích. Sbalil jsem si zásobu jídla, ale v lednici zůstal litr polotučného mléka, ledový salát a kilo mrkve. Takže snídám ledový salát a zapíjím čerstvým mlékem, asi nejzvláštnější snídaně, kterou jsem si kdy dopřál. Na cestě do Edinburgu projíždíme Skotskou vesničkou a já mám pocit jako při přejezdu viaduktu z Harryho Pottera. Zároveň si s určitým smutkem v srdci uvědomuji, že záchodky ve vlaku jsou mnohem pěknější, prostornější a čistší, než u nás na koleji kde platíme 300 Kč/noc. S tím by se mělo něco dělat, ne :D? (Ve skutečnosti už je to v plánu, budovu příští rok strhnou a přesunou nás do nového, ještě dražšího ubytování.)

V Edinburku vysedám z vlaku a v 10 min odjíždím přeplněným spojem na letiště. Letadlo odlétá 10:55 a já dorážím s předstihem 9:45. Jdu na Check-in. Přede mnou dvě vietnamské dívky, odevzdají zavazadla a pas, dostávají letenku, odcházejí. Jsem na řadě. Odevzdávám pas a slečna za pultem po elektronickém ověření, vytiskne mou letenku a vloží ji do mého pasu. Natahuji ruku abych si pas s letenkou vzal a odešel. Na poslední chvíli slečna stáhne ruku, pas otevře a letenku roztrhá na maličké kousky. Trochu omráčeně ji pozoruji a zkouším najít vhodná slova. Nemusím nic říkat. Slečna za přepážkou z letecké společnosti WOW (ten název je opravdu příhodný), se usmívá od ucha k uchu a vysvětluje mi, že jsem si opravdu koupil letenku a vše je v pořádku, ale společnost prodala o 4 místa více, než kolik má míst v letadle a ona neví, jestli tím letadlem odletím. Pokládám jí několik otázek, ale ona neodpovídá ani na jednu, jen opakuje že prodali o 4 letenky více a že ostatní společnosti to dělají taky. Jako na pískovišti. Kdybych měl vyjádřit své pocity z honu za získáním své letenky, vyjádřil bych to asi následovně:

Nakonec po 20 minutách nekonečného čekání, dostávám svou letenku. Ale musím uznat, že se nejedná o nejpříjemnější zkušenost, tak doporučuji na jejich přístup myslet, kdybyste náhodou letěli se stejnou společností 🙂

Ze zpackaného Check-Inu přebíhám přes kontrolu. Chvilku postojím v řadě a už probíhám na druhou stranu, kde… Jako vždy zastavili mé zavazadlo. Čekám než se dostane na řadu a pak jej probíráme společně s kontrolorkou. Postupně vyskládá mé dvě půlkilové cihličky britského Chedaru a nasadí svoje: “To je opravdu hodně sýra… Vy nemáte u vás doma sýr?” Tak trpělivě odpovím, že to je pro vlastní spotřebu a že se jedná o pouhý pokus předzásobení jídlem, jelikož jsem slyšel, že na Islandu je draho 😀 Docela rychle mě propouští. Ale všechna čekání mě dost zdržela. Pospíchám přímo k bráně kde už pasažéři našeho letu nastupují do letadla a zbývá 5 minut do uzavření vstupu. Sedím ve svém sedadle. SUPER! Stejně jako při mé cestě na Kanárské ostrovy v prosinci, nejkrizovější část celého cestování spočívá v pokusu dostat se na letiště a skrze něj až k usednutí na své místo v letadle. Ale teď sedím, a vím že můžu začít víc relaxovat, takže: “Hurá domů, do přes Reykjavík, do Podolí, do lékárny…” Vytahuji svou svačinku a se slzou v oku vzpomínám na českou jistotu cestování, tu starou známou všech trempů – Vysočinu. V Anglii se mi bohužel nepodařilo najít v Tesco ani jedinou štangli salámu.

 

Na pokračování se můžete těšit v příštím článku. Doufám že se vám článek líbil a pokud myslíte že by mohl zaujmout i někoho dalšího, tak ho nezapomeňte lajknout nebo sdílet. Pokud nechcete propásnout příští článek, můžete mi hodit like na Facebookové stránce. A jestli máte nějakou otázku, tak mi rozhodně napište ať už sem do komentářů, nebo na Facebook a já se budu snažit odpovědět co nejdřív!

Mějte se krásně!
Áron – Hlavní redaktor @JustHowCZ

This Post Has 2 Comments

  1. Island závidím. Trávil jsem tam 12 dní pod stanem a objel ho po okružní cestě spolu s přítelkyní a kamarády. Zažili jsme záplavy, kdy jsme měli z pekla štěstí (o 2 hodiny později bychom neprojeli) vítr nám málem odfoukl stan, v brodu jsme 2. den ztratili SPZ a o týden později dostali pěkně mastnou pokutu.

    Člověk se ale nad tyhle drobnosti strašně rychle povznese. Věci jako polární záře, velryby, tuleni a divocí koně ve volné přírodě nejdou slovy popsat. Jo, taky nám pršelo jak debil, kdy jsem byl rád za každý centimetr čtvereční goretexu. Ale Island člověka hodně změní. Po 4. dni už jsem odmítal se zatěžovat focením, po 6. dni jsme všichni přestali mluvit a jenom si tu nádheru užívali. Těším se na další report.

Napsat komentář

Close Menu