Cesta do Severního Irska (část první)

Cesta do Severního Irska (část první)

Severní Irsko je údaj na mapě, o který jsem se vedle pojmu Velké Británie vůbec nezajímal. Tedy až do chvíle, než se mi naskytla příležitost odcestovat a strávit tam dva měsíce. Celé to začínalo osmnáctýma narozeninama, kdy jsem začal kroužit kolem všech zahraničních nabídek na facebooku a klikat na všechny odkazy s anglickou vlajkou. Jen abych získal letní brigade, tam venku. A můžu říct, že tudy cesta nevede…

Mým cílem bylo získat brigadu na pohodlné pozici, seznámit se se spoustou mladých super lidí z celého světa, zlepšit si angličtinu a vydělat si pěkné peníze. Kromě poslendího bodu se mi vše splnilo 😀 Nikoli však přes on-line svět. Kamarád mi dal kontakt na outdoorové centrum a po absolvování vstupního skype pohovoru, odlétám na konci června z česka. Kvůli výhodné letence jsem nechal vysvědčení ve škole a omluvil si poslední týden.

Nu, levná letenka… Po druhé v životě letím letadlem. Poprvé si vše zařizji sám. Takže opatrnými krůčky začátečníka odlétám rovnou z Katowic. Autobusové spojení z důvodu poruchy nejede. Se svolením rodičů beru rodinné auto a tátu na vedlejším sedadle. Docela rád řídím. Zatím jen pár měsíců. Teď je ten moment, kdy se chystám poprvé vycestovat na vlastní pěst a strávit dva měsíce v zahraničí. Vím jenom, že by mě měli vyzvednout na letišti, ale jinak nemám moc představu, do čeho se to pouštím.

Vyrážíme někdy kolem desáté večer. Sešlápnu plyn a zhruba po hodince jízdy projíždím nějakou z mnoha dalších vesniček opatrnou sedmdesátkou. Světla, umíráčky, mám zapnutá.

Znáte takové ty pověrčivé řeči jako: “Rozbiješ zrcadlo a budeš mít děsnou smůlu, nebo nepřepošleš tuto zprávu a bububu…” Tak to jsou přesně strašáky, které mi nedělají starost. Pokud tedy zrovna nejsem na cestě na polské letiště, ze kterého mám odletět na dva měsíce do Severního Irska a…

Pomalu se blížím k momentu, kdy mi nejenom přeběhla přes cestu černá kočka. To by byl slabý odvar. Já jsem ji zvládl při sedmdesátce i povzbudivě šťouknout předním blatníkem. Snad si to nebrala moc osobně. Podle spolujezdce prý pak odběhla úplně v pořádku někam za plot. “No jasně, neboj, viděl jsem to v zrdcátku…”

Na letišti jsem prožil dost dlouhou nespavou noc. Letadlo odlétalo až v šest ráno a já jsem se zařekl, že nesmím usnout a hlídat kufry. Východ slunce jsem sice vyfotil, ale přes zavírající se oči mi ani nepřipadal nijak krásný. Docela mrtvý jsem usedl na sedadlo a okamžitě usnul. Probudil jsem se až při přistání v Belfastu.

Jak tak přemýšlím, možná se to té kočky přecejen trochu dotklo, protože po příletu na letiště tam nestál nikdo! Kontakt na ty co mě měli vyzvědnout jsem neměl. Dohledal jsem číslo z posledního e-mailu a zkusil tam zavolat. Nic. Operátor mi s famfárami oznámil, že v zahraničí volat nemůžu. Ani domů se mému mobilu volat nechtělo. Dvacet minut jsem pobíhal po letišti, parkovišti a okolí. Pak jsem to vzdal, vytáhl snídani a sedl si venku na lavičku.

Pět minut po snídani přijelo červené auto a usměvavý chlapík se mi omluvil, že se opozdil. Jede mě vyzvednout. Yess! Vyrážíme. Pořád jsem dost nevyspalý. Nikdy jsem nepil kávu a energeťáky mi nechtnají, takže žádná pomoc nepřišla. Místo ní si se mnou začal povídat. Jaký byl let, jak jsem se dozvěděl o té brigádě, moje rodina, jeho rodina, auto a řízení v levo a spousta dalšího. Ani si to nepamatuju. Asi každou druhou větu musel opakovat a já jsem spálil všechnu zbývající energii jen na to, abych se dokázal soustředit.

Naštěstí má jen slabý přízvuk a dá se mu rozumět, jelikož jeho žena pochází z polska. Jmenuje se Rob a je to super chlapík. Po pár hodinách přijíždíme do konečné stanice. Projíždíme městem a on mi ukazuje do všech stran na nádraží, Lidl, pláž, poštu a všechny základní body v městě.

Během 20 minut mi ukážou, kde mám pokoj a usínám. Probouzí mě až vstup Roryho a Rebeky, dvou hlavních instruktorů. On je Ir a Rebeka pochází z Maďarska. Společně vyrážíme do města. V kavárně mi koupí ten nejsladší (až moc) zákusek, jaký jsem kdy jedl. V půlce malinké kostičky už mi je špatně a hojně zapíjím vodou, ale nakonec to zvládnu. To jsou zážitky z cesty a prvního dne. Jak se to všechno vyvíjelo dál se dočtete zase v příštím článku. Tak za týden napřečtenou.

Už jste někdy byli v Irsku? Co se vám v něm nejvíc líbilo?

 

This Post Has 5 Comments

  1. gramatika by se dala vylepsit, ale jinak fajn 😉

  2. Těším se na další článek o Irsku. kde jsem zatím nebyla, ale rozhodně to je země na mém cestovním seznamu! Tak se alespoň takhle více dozvím 🙂

  3. Přítel je ze Severního Irska a já to tam miluji. Byla jsem v Belfastu, pak v několika pidi vesnicích v okolí přítelova bydlíště a pak jsme také jeli po stopách Game of Thrones. Je zajímavé, jak je Severní Irsko úplně jiné než Irská republika.
    Jinak hodně štěstí s Belfastským přízvukem 😀 nebo ještě lépe, hodně štěstí s kýmkoliv, kdo je ze Severního Irska, ale ne z Belfastu – i po třech let studia v UK nerozumím přítelovo tátovi a to už jsme spolu taky nějaký ten pátek 😀 těším se na další články.

    1. Přízvuk je super :-D! Nejlepší je, když vás ještě k tomu posadí do auta (ideálně na konec minibusu), pustí rádio, povídají si mezi sebou a aniž by otočili hlavu nebo přidali mezeru do rozhovoru, se na něco zeptají. 😀

Napsat komentář

Close Menu