Cesta do Severního Irska (část druhá)

Cesta do Severního Irska (část druhá)

Z kavárny vyrážím prozkoumat město. Procházím se podél hlavní ulice a míjím drobné obchůdky, rychlá občerstvení, poundlandy a kostely. Projít přes celé centrum zabere jen deset minut. Jako Alenka za zrcadlem, procházím se a prohlížím si všechno kolem. Jediný supermarket se ukrývá v budově starého vlakového nádraží. A já se začínám cítit jako v pohádce.

Podél celého města se line krásná kamená pláž. Procházím se po ní a objevuji staré koupaliště, informační centrum a drobné hospůdkobary ala noční kluby. V prvním charita obchůdku procházím poličky s knížkami. Vím, že nebudu mít v kufru místo na tyto objemné krásy z druhé ruky, ale i tak neodolám a dvě knížky kupuji. Přivezl jsem si asi deset knížek z Plymouth a dodnes jsem nepřečetl ani jednu. 😀

S pomerančovým džusem a drobnou svačinou se po průzkumu města vracím do svého pokoje. Instruktoři Rory a Rebeka mě chvíli na to provádí po areálu a ukazují mi nejdůležitější body. Jídelna, recepce, kanceláře, horolezecká věž, hřiště, plácky pro lukostřelbu, chatky kde budeme ubytování a všechno ostatní. Přijel jsem o tři dny dříve než ostatní a tak sám pátrám po wi-fi připojení a znovu a znovu se vracím do města, na pláž a do malých obchůdků.


Při příjezdu ostatních dobrovolníků začíná to pravé dobrodružství. Naši skupinu tvoří čtyři Irové Rory, Cameron, Neisha a Dany, tři Češi Terka, Květa a já, Rebeka (Maďarka), Robert (Dán), Salhia (Francouzska). A samozřejmě také Welcome (ano, opravdu se jmenuje Welcome) ze Zimbabwe. Chudák kluk jel autobusem do severní afriky na letadlo a zpozdil se, promeškal letadlo a další mu letělo až za 14 dní. Zameškal tak dvoutýdenní intenzivní tréning všech aktivit a instrukcí, které máme dávat dětem.

 

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PŘEŽITÍ

Pravidlo č.1   “Do not touch the kids!” (Nedotýkejte se dětí!)
Cože?! Vysvětlují to tak, že si to Angličani nějak víc berou nebo co. Na záchod je musíme posílat po dvojicích. Máme se také vyhnout situaci, ve které bychom se s dětmi ocitli sami. Naše jazyková bariéra a jiná kultura je prostě trochu nebezpečná v konzervativním pohledu na přístup k dětem. Věková skupina za kterou budeme mít zodpovědnost se pohybuje mezi 7-14 lety. Hlavně opatrně.

Pravidlo č.2   “You are not allowed to…” (Nemůžete dělat…)
Toto kouzelné slovní spojení má nestkutečnou moc! A já ho začínám velmi aktivně používat zhruba v každé druhé větě. Člověk by se divil, co všechno děti nevymyslí. Jak dlouhá a obsáhlá musí být podrobná specifikace co přesně a za jakých podmínek, při jaké konstalaci hvězd děti OPRAVDU NESMÍ. Někdy zkusí “že mi jako nerozumí”, ale s postupem času se ujišťuji, že mi rozumí velmi dobře 😀

Pravidlo č.3   “Safety first” (Bezpečnost na prvním místě)
Děti dostanou helmu a navlečou se do krásných neopromokavých komunistických pláštěnek. Naneštěstí nemám fotku :-/ 😀 Některé z nich dokonce i brečely. Jiné zkoušely vydiskutovat pěknější barvu a lepší velikost. Tyto obleky se používali na brouzdání potokem a bahenní stezkou odvahy s příměsí kravinců – takže vůně nic moc.

Pravidlo č.4   Chalet 2
Jsme ubytování v “Chalet 2” – něco mezi atomovým bunkrem a vojenskou ubytovnou. Máme dokonce vlastní kuchyňku! (Ve které není trouba ani vařič). Takže můžeme smažit tousty a vesele péct předhotovené pizzy v mikrovlnce. Na těch se přeci nedá nic zkazit, že? 😀

   
Naše ubytování je kapitolkou samo pro sebe a “Chalet 2” se stala symbolickým spojením a metaforou, která v sobě nese mnoho vzpomínek a informací o kterých zase více v příštím článku.

Vynechal jsem něco, co by vás zajímalo? Je toho opravdu hodně a určitě se sem nevejde vše. Takže pokud vás něco napadne, napište mi do komentářů 🙂

This Post Has One Comment

Napsat komentář

Close Menu